Velké Bílovice

Velké Bílovice


Katastr naší největší vinařské obce Velké Bílovice náleží k území značně bohatému na archeologické nálezy. Kromě paleolitu a časového úseku od mladší doby bronzové po latén je na bílovickém území reprezentován celý pravěký vývoj, počínaje neolitem a konče slovanským obdobím, celým středověkem i nálezy archeologických památek novověkých.
Na území katastru města byla nalezena římská dvouplamenná lampa (0-375 n.l.) z doby, kdy jižní Morava byla součástí okrajových římských provincií Norika a Panonie.
Nejvýznamnější archeologickou památkou je velkomoravské pohřebiště v trati „Úlehle“, kde bylo odkryto celkem 72 kostrových hrobů z 9. Stol.n.l. Vzpomínkou na nález pohřebiště je tzv. Novosádská studna. V místech bývalé nekropole nyní rostou vinice.

KONICA MINOLTA DIGITAL CAMERA

Jak vznikl název obce Velké Bílovice? Je buď odvozen od jejího zakladatele Biela – Bíla nebo vznikl od jména prvního písemně doloženého vlastníka obce Sigfrieda Sirotka nesprávným přeložením waise – sirotek, weisse – bílý. Po smrti Sigfrieda Sirotka (1306 je tedy první písemnou zmínkou o obci) získal obec Tobiáš z Bechyně, dále ji držel Jan řečený z Bílovic s bratrem Kuníkem. Roku 1376 Bílovice  prodali za 2000 hřiven Kateřině vdově po Mikuláši Koním z Rabštejna. Po její smrti daroval markrabě Jošt Bílovice spolu s jinými statky Heraltovi z Kunštátu. Rok je drželi Bočkové z Kunštátu a z Poděbrad, v letech 1416-1524 postupně Lichtenštejnové – Jindřich a Hartman, František Kryštof, Jindřich VII., Linhart, Jan. Pak je vložil do zemských desek Žibřid z Boskolusk a roku 1532 je prodal Bernartovi st. ze Žerotína. 1551 se připomínají Fridrich Žerotín z Milotic a jeho bratři. V 16. století se zde usadili  novoutrakvisté – Habáni a členové Jednoty bratrské. Majitel břeclavského panství Jan ml. ze Žerotína  nechal v roce 1564  vystavět bratrský kostel. Spolu se svou ženou Kunkou z Boskovic přestavil středověkou tvrz na renesanční zámeček. Jeho syn Ladislav Velen ze  Žerotína byl stejně jako jeho otec zvolen moravským hejtmanem.  Byl jedním z vůdců moravského stavovského povstání, po Bílé hoře emigroval a jeho majetek byl zkonfiskován. Panství břeclavské bylo fiskem prodáno Esteře hraběnce z Meggau, následně Jakubu hraběti Kuenovi z Bellassy. V téže době jsou z Moravy vyhnáni na Slovensko i  Habáni a Čeští bratří. Vpády Bočkajovců vystřídá třicetiletá válka a nájezdy tatarskotureckých vojsk. Od roku 1638 drží Bílovice Karel Eusébius Lichtenstein, součástí panství Lichtensteinů zůstává obec až do roku 1925. Roku 1705 je obec vypleněna Rakocziho vojsky, následně  do roku 1710 několikrát vypálena Turky. V roce 1765 byl kostel upraven za Jana Václava z Lichtenštejna na katolický. Francouzská vojska obcí prošla v letech 1805 a 1809. Za prusko-rakouské války zde byla ubytována obě vojska.
Rozkvět obce nastává za starostování Václava Leblocha 1861-1879. Na otcovu činnost navazuje jeho syn Václav Lebloch ml.,  který je také  zvolen poslancem moravského zemského sněmu. Začátkem 20. století odchází řada místních rodin do Spojených států, Kanady a Argentiny. V Argentině v provinci Čako Bílovčani pod vedením Petra Šašvaty založili tradici pěstování bavlny. Ve Velkých Bílovicích na rodném domě Petra Šašvaty byla roku 1965 odhalena pamětní deska.

Habánské sklepy 

Habáni (novokřtěnci – toufaři – hutterité), byli novokřtěnecké skupiny křesťanů nucené opustit, po selských bouřích namířených proti vládnoucí šlechtě, Švýcarsko, Rakousko a Německo.    Na Moravu přišli na pozvání Linharta z Lichtenštejna. V Bílovicích koupili roku 1545 dům, který se stal základem jejich dvora. V druhé polovině 16. století jich na Moravě žilo 20 000 – 30 000, sídlili ve 108 obcích.  V habánském dvoře v Bílovicích žilo v té době na 300 osob. Ránu zdejší komunitě zasadil v roce 1595  požár ve škole od něhož vyhořel jejich dvůr i část obce. V roce 1605 vypálili Bílovice Bočkajovci. V roce 1619 byl habánský dvůr vypálen císařskými vojáky za stavovského povstání. V roce 1622 se habáni stali na Moravě nežádoucími. Odešli nejprve na Slovensko, Ukrajinu, do Rumunska…..odtud emigrovali v polovině 19. st. Do USA a Kanady. Habáni ovládali znamenitě některá řemesla. Byli dobrými bednáři, stavebníky, tkalci, známá je habánská keramika, vyznali se ve výrobě vína. Protože doba, ve které žili byla nejistá, stavěli pod svými domy ohromné sklepy, sloužící jako zásobárna i úkryt. Habánský dvůr se v Bílovicích nacházel na nynější ulici Záhumní. Pod  soukromými domy č.p. 95 a č.p. 684 zůstal po nich rozlehlý sklep, nyní rozdělený na dvě části. Sklep se stále využívá. Další habánský dům stával na dnešní ulici Mírové, proti kostelu. Byl zde zřejmě dům kopáčů ve vinicích. I zde se pod soukromým domem nachází velký habánský sklep. V trati Zadní při cestě na Čejkovice, byl habány vystavěn v roce 1614  sklep zřejmě na zakázku zdejší vrchnosti. V tomto sklepě i v současnosti zrají vína společnosti Habánské sklepy. Lze si tady domluvit návštěvu s případnou ochutnávkou místních vín.

Viniční tratě ve Velkých Bílovicích

Vztah mezi kvalitou vína a mezi polohou vinice je lidem znám už od starověku. Stanovištní podmínky mají vedle způsobu pěstování  rozhodující vliv na kvalitu hroznů a následně vyrobeného vína.
Réva vinná se ve Velkých Bílovicích pěstuje od pradávna. Naši předkové poznali,  že jsou zde vynikající  podmínky pro pěstování této teplomilné plodiny. Velké Bílovice se nacházejí v nejteplejší části České republiky. Dlouhé táhlé kopce v okolí Velkých Bílovic jsou okrajem Kyjovské pahorkatiny jež je vidět na severozápadě. Půda, většinou černozem promísená se žlutou spraší tvoří masivní mateční podklad. Na jaře, když není ještě  pokrytý vegetací, vytváří  povrch půdy různé mramorové obrazce. Místy se zde rovněž objevuje třetihorní jíl. Půdy v bílovských viničních tratích se vyznačují dobrou zásobou živin a záhřevností, jsou tak optimálním prostředím pro růst révy vinné a dalších teplomilných plodin. Půdní podmínky mají velký význam pro tvorbu charakteru vína. Půdy v okolí Velkých Bílovic jsou jedinečné svým složením a poměrem obsahu živin. Dávají zdejším vínům kvalitní jemné aroma, výjimečnou plnost, bohaté tělo a větší délku chuti.

Viničními horami byly odpradávna nazývány pozemky s vinicemi. Dnes jim říkáme viniční trati. Názvy viničních tratí mají původ v názvech viničních hor.  V katastru Velkých Bílovic je sedm viničních tratí – Přední hora, Nová hora, Zadní hora, Široká hora, Dlouhá hora, Pod Belegrady a Vinohrádky. Místní vinaři je ještě člení na drobnější trati s krásnými názvy jako „Křivánky“, „Šísary“, „Šmatláky“, „Sůdný“, „Zímarky“ a další. Každý pozemek s vinicí lze dle dnešního zákona o vinohradnictví a vinařství přesně zařadit. Například víno z vinice za Vašimi zády bude na etiketě popsáno jako z vinařské oblasti Morava, vinařské podoblasti Velkopavlovické, vinařské obce Velké Bílovice a z vinařské trati Přední hora.