Valtice

Valtice


Valtice jsou osadou velmi starou. První písemné zprávy o ní spadají do posledních let 12. století. Původní osadníci Valtic si vyvolili tento ne právě nejzdravější kout země moravské hlavně z důvodu bezpečnostních. Vždyť močály zdejšího kraje hordy nepřátelských vetřelců příliš nevábily a blízké Pálavské vrchy jim poskytovaly – jako ostatním obyvatelům pradávných sídlišť – pevnou záštitu v dobách největšího nebezpečenství.  První písemné historické zprávy o Valticích (Veldesperch) známe teprve na přelomu 12. století, kdy toto místo přešlo z držebnosti pasovských biskupů do moci rodu ze Seefeldů. Listinou, vydanou v Řezně, stvrdil císař Jindřich VI. v roce 1192 směnu, kterou uzavřel pasovský biskup Wolfker s Wichardem ze Seefeldu – „maior dapifer“ – větším truksasem rakouského vévody. Touto směnou předal Wolfker Wichardovi hrad „Veldesperch“ s 12 královskými lány, které tvořily asi větší část pozdějšího města Valtice. Seefeldové vybudovali mohutný pomezní hrad, v jehož podhradí vzniklo město. Lze předpokládat, že Valtice se staly městem mezi léty 1192 – 1227. Po vymření rodu Seefeldů po meči v roce 1270 získali Valtice Kuenringové a Rauhensteinové. V roce 1347 prodali svůj díl Kuenringové Potendorfům, takže od tohoto roku se Valtice dělily mezi Potendorfy a Rauhensteiny.

V roce 1387 odkázala třetí manželka Jana I. z Lichtensteina Alžběta, rozená Puchheimova, svému manželovi šestinu podílu na Valticích a Lichtensteinové se tak stali držiteli části města. Tak také začíná dlouhá éra působení Lichtensteinů ve Valticích. 20. února 1391 odkoupil Jan se svými bratry Jiřím a Hartneidem z Liechtensteina od Bedřicha z Potendorfu jeho rodovou šestinu Valtic a další šestinu, kterou získal zmíněný rod dodatečně; kromě toho dostali různé platy a důchody z celé řady okolních osad a vesnic; to je nárok na místo a hrad Valtice, které byly jeho svobodným vlastnictvím. Takto nabyli Lichtensteinové vlastně pět šestin města a držby většiny obcí. 1. února 1395 se stali Lichtensteinové nadlouho vlastníky celého panství, hradu a města Valtice.

1

O rozsahu valtických vinic se dovídáme z Lichtenšteinského urbáře z roku 1414, kde jsou taktéž sepsány zvyklosti v horenském – viničním řádu.

 

Velký rozsah vinic si vyžádal taktéž výstavbu dvou unikátních sklepů, a to Zámeckého v roce 1430 s kapacitou 650 tisíc litrů a v roce 1640 Křížového sklepu, který je 120 metrů dlouhý a 100 metrů široký s kapacitou přes jeden milion litrů. Valtická vína si brzy našla cestu na dvory šlechtické i panovnické a dodávala se hlavně do Vídně, Slezska – Vratislavi a do Prahy. V písemných listinách města pražského je taktéž zaznamenáno, že dne 18. Ledna 1617 bylo pro Prahu nakoupeno 96 věder (1vědro = 56,5 l) výborného valtického vína od hejtmana Lichtenštejnského. 

2

Po roce 1945 vznikl z Lichtenšteinského majetku Státní statek Valtice, který se silně orientoval na výsadby vinic (největší pěstitelský podnik v ČR) a výrobu kvalitních odrůdových vín. Vinice jsou vysázeny na nejlepších viničních tratích podél státní hranice s Rakouskem od Valtic přes katastrální území Mikulov, Dolní Dunajovice až po Drnholec.

Významné památky Lednicko-valtického areálu

  • První patro – 17 místností v prvním patře, tzv. piano nobile zařízených v barokním a rokokovém stylu (taneční sál, mramorový salónek, pohled do zámecké kaple, barokní obrazárna).
  • Apolónův chrám – Projekt malebné stavby, z jejíž střechy se otevírá výhled do krajiny rámovaný na obzoru Pálavou, Vpracoval roku 1817 Josef Körnhausel. V následujících dvou letech jej realizoval na vrcholu písečné duny nad Mlýnským rybníkem Franz Engel. Průčelí a niku této klasicistní architektury vyzdobil postavami z antické mytologie Josef Klieber.
  • Dianin chrám zvaný též Rendez-vous – Podle plánů Josefa Hardtmutha postavil v letech 1810-1812 architekt Josef Kornhäsel empírovou stavbu zvanou Dianin chrám. Monument uprostřed lesa napodobuje římský vítězný oblouk. Jan I. z Lichenštena a jeho hosté jej využívali při četných lovech jako místo loveckých snídaní. Průčelí vyzdobil sochař Josef Klieber alegoriemi denních dob reliéfy s loveckými náměty. Po dokončení památkové obnovy, jíž objekt v současnosti prochází, bude zpřístupněn veřejnosti.
  • Hraniční zámeček – Klasicistní stavbu postavil v letech 1826-27 na historické čáře rozhraničující území Moravy a Dolního Rakouska podle projektu Franze Engela jeho nástupce Josef Popelack. Hranice procházející středem budovy byla původně tvořena potokem. Objekt stojí na konce malebné obce Hlohovec mezi stromy na břehu Hlohoveckého rybníka. Dnes je tu restaurace hojně využívaná návštěvníky Lednicko-valtického areálu.
  • Chrám tří Grácií – Jde o kolonádu ukrývající nevelký salon s mozaikovou podlahou, vybudovaný roku 1824 podle návrhu Franze Engela nad jižním břehem Prostředního rybníka proti Rybničnímu zámečku, který je na straně severní. Sousoší antických bohyň , starší dílo Leopolda Fiscgera, stojí na volné ploše. Výklenky v kolonádě vyplňují alegorické figury od sochaře Josefa Kliebera.
  • Janův hrad – Umělá hradní zřícenina byla vybudována v letech 1807 – 1810 podle projektu Josefa Hardtmutha. Byla pojmenována po Janu z Lichtenštejna, ve 14. století významném členu rodu. Jednopatrová zřícenina hradu se čtyřmi polozbořenými věžicemi má v první patře velký rytířský sál a čtvercové nádvoří obehnané vysokými hradbami se střílnami. Původně měla umělá zřícenina v přízemí psince a stáje pro koně používané při knížecích lovech. Dnes je v jejích prostorách expozice zemědělského muzea a bývá využívána městským úřadem v Podivíně jako obřadní síň.
  • Kaple svatého Huberta – Otevřená novogotická pilířová kaple na palouku v Bořím lese mezi Valticemi a Charvatskou Novou Vsí je nejmladší stavbou Lednicko-valtického areálu. Byla postavena roku 1854 podle projektu Georga Wingelmüllera. V jejím středu je vztyčena socha svatého Huberta, patrona lovců, se psem u nohou od Josefa Höglera.
  • Kolonáda na Rajstně – Na návrší jižně nad Valticemi se zvedá vrchol zvaný Rajstna nebo též Homole. Zde na nynější česko-rakouské hranici dal Josef I. z Lichtenštejna postavit monumentální klasicistní architekturu napodobující patrně schönbrunnskou kolonádu. Zasvětil ji památce svého otce Františka Josefa I. a bratří Filipa a Aloise Josefa I. z Lichtenštejna. Stavba byla dokončena roku 1817 podle projektu vytvořeného Josefem Hradtmuthem v roce 1810. Z otevřené terasy kolonády je nádherný pohled na Lednicko-valtický areál i na okolí.
  • Lovecký zámeček – Klasicistní stavba postavená roku 1806 podle projektu Josefa Hardtmutha na loukách směrem ke vsi Ladná se nachází v místech, kde kdysi končily parforsní hony na zvěř.
  • Minaret – Ke stavbě lednického minaretu se traduje historka.Velký mecenáš umění Alois Josef I. Z Lichtenštejna se údajně nejdříve zabýval myšlenkou postavit lednickým nový kostel na místě takzvaného Obecního domu. Proti tomuto záměru se prý mezi poddanými zvedl odpor. To knížete pobouřilo natolik, že místo kostela nechal postavit mešitu s minaretem a u Obecního domu se omezil na jeho opravu. Určitě byl minaret také výrazem romantického zájmu o orient.
    Pro minaret bylo vybráno v parku místo v nadmořské výšce 164 metrů. Se stavbou bylo započato roku 1797. Vzhledem k tomu, že stavba byla situována na vrstvách nestabilních písků, byly vybudovány základy pomocí olšových břeven zabušených do hluboké jámy. Na těchto základech vyrostla čtyřboká jednopatrová mešita s arkádovým ochozem na sloupech v přízemí. S původní výzdobou se dodnes můžeme setkat v osmi sálech v patře. Střed budovy prostupuje třípatrová 59,39 m vysoká věž, členěná prstenci zastřešených galerií. Plášť minaretu je v prvních dvou patrech osmiboký,nejvyšší podlaží je válcové, ukončené nástavcem zaklenutým kopulí. Štíhlý jehlan na samém vrcholu minaretu je ukončen půlměsícem. Na nejvyšší vyhlídkovou galerii vede točité schodiště se 302 stupni. Mimořádná stavba si vyžadovala také speciální konstrukci lešení, po němž byl dopravován materiál. Na svou dobu neobvyklé řešení vzbudilo obdiv, ale i pochybnosti o jeho bezpečnosti. K této skutečnosti se váže další historka. Aby tyto obavy rozptýlil vyjel údajně jeden kaprál císařského jízdního pluku na koni po točité rampě lešení až k vrcholu minaretu, aniž by kůň projevil jakékoliv známky neklidu. Kníže byl stavbou dokončenou v roce 1804 nákladem téměř půl miliónů zlatých nadšen a svoji spokojenost náležitě projevil i jeho projektantu a staviteli Josefu Hardtmuthovi. Minaret umožňuje přehlédnout z výšky malebný park i rozlehlou krajinu Dolnomoravského úvalu s poli, vinohrady, zahradami, s početnými rybníky i zelenými loukami a starými duby.
  • Nový dvůr – Zemědělský statek přestavěný v letech 1809 -1810 podle projektu Josefa Hardtmutha je dokladem toho, že také hospodářským budovám byla stavebníky věnována velká pozornost. Statek byl původně určen pro chov ovcí a skládal se z hospodářských stavení uzavírajících čtvercový dvůr. Křídlo proti vjezdové bráně upravil kolem roku 1820Franz Engel vestavbou rotundy. V její vnitřní části bylo stání pro dvacet krav, vnější polovina obrácená k Mlýnskému rybníku, sloužila jako altán pro výletní společnost. Koncem 19. století zde byl zaveden chov koní, tomuto účelu slouží Nový dvůr podnes.
  • Obelisk – Při cestě z Lednice do Přítluk dal Alois Josef I. z Lichtenštejna postavit roku 1798 štíhlý obelisk podle projektu Josefa Hardtmutha. Objekt z pískovcových kvádrů připomíná uzavření míru v severoitalském Campo Formio v říjnu 1997 mezi císařem Napoleonem Bonapartem a rakouským arcivévodou Karlem Ludvíkem Janem.
  • Rybniční zámeček – Na svahu po pravé straně Bezručovy aleje ve směru od Valtic nad Prostředním rybníkem stojí drobná klasicistní stavba nazývaná Rabniční zámeček. Postavil ji v letech 1814-1816 podle vlastního projektu Josef Kornhäusel. Roku 1856 byl zámeček nově upraven a roku 1926 v něm byla zřízena biologická výzkumná stanice.
  • Zámeček Belveder – Stavebně nenáročná, dispozičně však pozoruhodná stavba na okraji Valtic byla vybudována roku 1802 Josefem Hardtmuthem jako součást bažantnice s voliérami vzácných druhů těchto ptáků. Její architektura značně utrpěla pozdějšími úpravami.
  • Římský akvadukt a umělá jeskyně – Při romantické úpravě lednické parku byla mezi zámkem a minaretem zbudována Josefem Hardtmuthem v letech 1805 až 1811 umělá jeskyně a napodobenina římského akvaduktu s několika oblouky podpírajícími úzkou stezku, z níž je možno pohlížet na jednu z umělých vodních ploch. Původně však byla nad jeskyní umělým korytem přiváděna na akvadukt voda, která padala přes poslední zřícenou arkádu jako umělý vodopád.
  • Zámeček Pohansko – Empírový zámeček Pohansko byl postaven na valu bývalého velkomoravského hradiště z 9. století na katastru města Břeclavi v letech 1810 až 1812 stavitelem Josefem Hardtmuthem. Dnes je tu instalována expozice prezentující výsledky rozsáhlých archeologických výzkumů na velkomoravském hradišti.
  • Zámeček Lány – Jednopatrová empírová budova obdélníkového půdorysu leží v lužních lesích jihovýchodně od Břeclavi. Byla postavena v Letech 1810-1812 podle projektu Josefa Hardtmutha.

3